Klesnout až na dno a zase vstát
Publikováno 19.03.2016 v 21:32 v kategorii Má tvorba-K zamyšlení, přečteno: 147x
Je to jako kráčet nekonečnou oblohou,
kdy oblaka hladí tě po nohou,
a chladný větřík v tvých vlasech tě výská,
než zřítíš se do bezedných propastí,
jimiž rozezní se zpívající hlas,
objímající tě jako pás,
který uzdraví srdce mdlá,
těsně, než dotkneš se dna.
Pak povstaneš a hrdě zvedneš bradu,
ty nejsi ten, kdo stojí vzadu!
Dobrá, asi to není nic moc. Má to za cíl jedinou věc, zamyslete se. Zamyslete se nad tím, že i když jste na úplném dně, můžete se zvednout. Vstanete a budete lepší, než kdy dřív. Ráda bych Vám k tomu sdělila jeden citát...
"Jsem na horský dráze, co jede jenom nahoru," řekl Augustus Waters. (John Green, Hvězdy nám nepřály)
Zkuste se zamyslet a napište mi, co v té básni vidíte. Možná nic, možná něco úplně jiného než já.
Komentáře
Celkem 0 komentářů