Ztracená láska
Publikováno 19.03.2016 v 21:57 v kategorii Má tvorba-K zamyšlení, přečteno: 128x
Nekonečné ticho rozprostírá se tmou,
však ty přestáváš trpět samotou.
Z tvých očí život se vytrácí.
Pomalu, jak semena javoru klesáš k zemi,
do pokrývky tlejícího listí,
a v hlavě se ti zrychleně míhá život.
To tělo, prázdné a bez duše, které jsi našel s úsvitem nedaleko odtud, ti patřilo.
Či snad ne? Patřilo ti pouze srdce.
To, které jsi tak snadno ztratil....
Docela by mne zajímal váš názor na tuhle "báseň". Ano, vím, nerýmuje se, ale dle mého zobrazuje ztrátu lásky jako takovou. Najednou ten milovaný člověk pro tebe už nesmí existovat, najednou jako by zmizel, naposledy vydechl. cítíš se, jako bys umíral a ty klesáš k zemi. Zkusím napsat něco trochu....veselejšího. Pro příště. ;)
Komentáře
Celkem 0 komentářů